„Neblázni, to jako tvorba souvisí s osobním rozvojem?“ zeptala se mě překvapená kamarádka, když jsem se jí pokoušela vysvětlit, jak široce chápu kreativitu.

A tak mě logicky napadlo, že moje kamarádka nemusí být jediná, kdo nevnímá přesah tvůrčí činnosti, kreativity a jejího rozvoje na rozvoj osobní. Bylo by dobré o tom něco napsat.

1) Kreativita jako sebepoznání

V úplně základní rovině je pro mě kreativita a tvůrčí činnost silně spojená se sebepoznáním. Abych mohla tvořit, musím hledat, co mě zajímá, jaké jsou mé silné stránky, co mě baví a naplňuje. Ne vždy je to hledání jednoduché, mnoho z nás své „skutečné já“ zanechalo někde na přelomu nižšího a vyššího stupně základní školy – ne-li ještě dřív.

Když zkouším různé tvůrčí techniky a obory, mapuju rozlohu svých zájmů. Něco opustím jako cizí svět, ale někde se chci zdržet a porozhlédnout. Prostřednictvím hravých tvůrčích činností tak znovu objevuju své zapomenuté části a dávám jim prostor k vyjádření. Kdykoli netuším, co vyzkoušet dál, vzpomenu si na dětství – to je totiž studnicí naší autenticity.

2) Kreativita jako nacházení talentů a jejich užívání

Na započaté sebepoznání rovnou navazuje nacházení darů a jejich užívání. Šťastni jsou všichni, kteří od raného dětství jasně vědí, čím se mají ve svém životě zabývat. My ostatní musíme věnovat mnohem víc práce zkoumání svých schopností.

Kreativita je pro nás kompasem – projevuje se totiž nejvíc tam, kde máme schopnosti natolik rozvinuté, že by se dalo mluvit o talentech. Když si všimnu, že mě nějaká činnost podezřele pohltila a najednou se začala dít jaksi „sama od sebe“, vím, že jsem na dobré cestě.

Když několik let rozvíjím svůj talent, cítím, že mě vede až k poslání, ale o tom zas jindy.

3) Kreativita jako naslouchání vnitřnímu hlasu a inspiraci

Když malujeme obraz, píšeme povídku nebo skládáme písničku, můžeme svou intuici a vnitřní vedení s klidem testovat. Nestojí nás to žádné riziko.

Proto je fajn si svou intuici osahat právě při tvorbě a nezkoušet to až v náročných životních situacích.

4) Kreativita jako trénink vytrvalosti, odhodlání a dokončování

V článku o odporu popisuju to, jak může být tvorba někdy náročná. Není to tím, že by nás naše tvořivost opustila. Je to tím, že se spustí naše vnitřní obranné mechanismy, vycházející převážně ze špatných zkušeností, ze zranění a zklamání, z komplexů.

To je chvíle, kdy, pokud chceme v tvůrčím procesu pokračovat alespoň šnečím tempem, musíme začít trénovat vytrvalost, nalézat v sobě odhodlání a často si tvrdě došlápnout na dokončování. No řekněte – nejsou to schopnosti, které ve svém životě nutně potřebujete?

5) Kreativita jako trénink sebevědomí, sebeprezentace a odvahy nechat se vidět

Když postoupíme ještě dál a několik svých tvůrčích projektů dokončíme, zlepšíme se a začneme cítit spokojenost, přichází na řadu další tvůrčí výzva: sebeprezentace. Budeme totiž nejspíš chtít své výsledky někomu ukázat, s někým se o ně podělit.

A to si vyžaduje odvahu. Schopnost poslat své tvůrčí počiny do světa – ať už do malého nebo velkého – souvisí se zdravým sebevědomím, s vědomím vlastních kvalit, s ochotou nechat se vidět. V dnešním světě opět nedocenitelné, obzvláště pro generace narozené před érou internetu a sociálních sítí.

Nemusím nejspíš zdůrazňovat, že takový trénink sebeprezentace se může hodit v pracovním životě, v obchodních stycích, ale i při budování zdravých vztahů.

6) Kreativita jako trénink autenticity a sebevyjádření

S každým dalším tvůrčím počinem je znovu a znovu na stole autenticita.

To, co mám uvnitř projevuju i navenek. Snažím se svůj vnitřní svět vyjádřit co nejlepšími prostředky a nástroji, aby ho mohl uvidět někdo další. Učím se, že má smysl se vyjadřovat. Je to osvobozující a naplňující.

Mimoto piluju upřímnost sama k sobě. To má obrovskou cenu hlavně při komunikaci v mezilidských vztazích (zvláště těch nejbližších). Ale vede to k celkově kvalitnějšímu a spokojenějšímu životu.

7) Kreativita jako jemná forma opouštění komfortní zóny

Všichni víme, jak je to s komfortními zónami. Je nám v nich komfortně. Jenže taky stále stejně… až nakonec znuděně. Někdo radši „smrádek a teplíčko“, já jsem však pro to, občas ve svých stojatých vodách komfortní zóny trochu provětrat. Čistě kvůli svému duševnímu zdraví.

A to není jednoduché. Jako každá další činnost to však jde trénovat. Už tušíte. Tvůrčí proces je neznámou krajinou plnou nejistoty.

Kdykoli začínáme cokoli tvořit, překračujeme tu svou komfortní zónu, která nás nutí nic neriskovat – minimálně zde totiž riskujeme neúspěch, to, že nebudeme mít věci (tvůrčí proces) pod kontrolou, že nebudeme vědět, jak dál. Učíme se s těmito pocity žít a příště (v reálném životě) to vykročení mimo komfort bude mnohem snazší.

8) Kreativita jako rozvoj potenciálu mozku

„Tradičně spojujeme kreativitu s uměním. Od 80. let víme, (…) že děti na základní a střední škole, které měly během dvanácti let jejich vzdělávání jednu hodinu uměleckého vzdělávání denně, neexcelovaly pouze ve schopnosti uměleckého vyjadřování, ale jejich celkové výsledky vzdělávání, včetně výsledků testů, byly významně lepší.

Pozitivní vztah mezi kreativitou a činností mozku byl během posledních 25 let prokázán tisíci výzkumnými projekty v oblasti psychologie a neurovědy.“ (Tipton, 2015)

9) Kreativita jako kompetence výhodná pro každou činnost

A konečně, kreativita jako „kompetence“ se přenese z tvůrčího prostředí, kde si ji natrénujeme, do našeho každodenního života, do našich běžných činností. Mozek totiž dokáže využít kreativní postupy zcela nezávisle na druhu činnosti.

„Kompetenční modely jsou založeny na předpokladu, že každou z kompetencí (schopností, dovedností, dispozic) je možno rozvíjet (…) a takto rozvinutou ji použít v libovolném oboru lidské činnosti. (…) Dá-li se každá z kompetencí rozvíjet a je-li kreativita jednou z klíčových kompetencí moderního světa, proč se nepustit do jejího rozvoje?“ (Žák 2017, s. 150)

Když si kreativitu natrénujeme prostřednictvím tvůrčí činnosti, pomůže nám potom v řešení nečekaných životních problémů, krkolomných situací, zdánlivě neřešitelných vztahů, nebo i každodenních provozních úkolů.

11) Kreativita jako kompetence 21. století

Z mnoha zdrojů jsem už četla nebo slyšela o kreativitě jako o „kompetenci 21. století“. Ať už jde o schopnost reagovat na neustále se rozvíjející pracovní trh nebo na globální ekonomické, ekologické, politické a sociální problémy, kreativita se při jejich řešení bude zatraceně hodně hodit.

Podle mě by rozvoj kreativity měl být jedním z hlavních cílů při vyučování na školách, protože jinak další generace snad ani nemají šanci v tom světě, který jsme jim připravili, přežít.

Kreativitě se učí nejlíp, když začneme naslouchat svému vedení a podnikat své drobné tvůrčí pokusy. Pomalu a nenásilně, žádný tlak.

Jedno milé cvičení

A na závěr tohoto seberozvojově zaměřeného článku, jedno kreativně seberozvojové cvičení. Volně jej přebírám z knihy Umělcova cesta od Julie Cameronové a má název Paralelní životy:

Teď už víte, že rozvíjení kreativity má pozitivní dopad na mnoho dalších oblastí osobního rozvoje, které zúročíte v mnoha rovinách svého života. Stačí začít.

Zdroje:

CAMERON, Julia, 2009. Umělcova cesta: duchovní cesta k vyšší kreativitě. 2. vyd. v českém jazyce. Praha: Maitrea. ISBN 978-80-87249-03-1.

TIPTON, Teresa M., 2015. Kreativita je základní lidská potřeba. A pravděpodobně i největší naděje na záchranu… [online]. [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: https://blisty.cz/art/76231-kreativita-je-zakladni-lidska-potreba-a-pravdepodobne-i-nejvetsi-nadeje-na-zachranu.html

ŽÁK, Petr, 2017. Kreativita a její rozvoj. 2. aktualizované a doplněné vydání. V Brně: Motiv Press. ISBN 978-80-87981-23-8.